Mám pumpu. Jo, já vím, že jsem říkala, že ji nikdy mít nebudu. Že je to krám, který s sebou budu muset všude tahat a že se pak už nikdy neodpoutám (haha doslova) od pocitu, že jsem nemocná. Nicméně, mám ji. Díky nový pane doktore "afaktnechcetetupumpu" při každé prohlídce.
Začneme pozitivně. Mám inzulínovou pumpu t:slim X2 a tahle pumpa ve spolupráci se senzorem využívá hybridní systém s uzavřenou smyčkou, který pracuje na základě umělé slinivky. Je to relativně novinka a hodí se pro nás, kteří máme problémy s kompenzací na perech (ahoj, dlouhodobý cukře 8, můj starý příteli). Tahle pumpa umí předvídat, jaký inzulin právě potřebujeme a automaticky reguluje hladinu glukózy. A přesně na tohle mě pan doktor ukecal.
Představte si totiž, že tohle zařízení udělá úpravy v inzulinové dávce až 288krát denně. To je v průměru každých pět minut. Pro mě, co jsem složitě odhadovala množství inzulinu podle sacharidů v jídle, v jaké jsem fázi cyklu a jestli jsem náhodou cestou na oběd nešla příliš rychle (čti sportovala), je tohle docela kouzlo.
A pomyslete na děti, kterým je nějaká cukrovka ukradená a pomyslete na jejich rodiče, kteří jsou z toho na nervy... Najednou mají k dispozici tenhle super hlídáček (for hp fans - funguje i po dovršení 17 let), který zajistí, aby dítě neskončilo v těžkém hypu (fakt mám teď hypo minimálně a mnohem líp se z něj dostávám) a ani nemělo delší dobu hyper (sbohem ranní hyperglykémie po mekáči).
Ale nic není růžové, žeano.
"Je to fakt změna, která mi vrátila svobodu, co mi cukrovka sebrala.", said absolutely nobody ever. Prvních pár dnů jsem probrečela. Ona ta věc totiž pořád jen vibrovala a budila mě několikrát za noc (kdyby to byly aspoň pořádný vibrace, se kterýma si užiješ srandu - bůh ti žehnej, Nokio 3310). A budí mě do teď.
Zároveň je pořád se mnou. Jako kamínek v botě. Jako bolavý zub. Jsme k sobě připoutané jako (siamská) dvojčata. Dokonce i v noci. Kolik máte sexy pyžámek, které mají kapsy? Já přesně nula.
A tím se dostávám k tomu, že dobrodružství je i to, že jako proper woman v mém šatníku chybí kapsy. Doslova 80 % mého oblečení nemá kapsy a z toho je většina sukní a šatů, ke kterým se obří krabička sirek připnutá v pase prostě nehodí. Tuhle bitvu vyhráli kluci s jejich mužnýma kalhotama a mužnýma koženýma páskama, na které se tahle věc velmi mužně hodí. 9 z 10 tátů s pouzdrem na mobil na opasku v tuto chvíli určitě velmi mužně souhlasně přikyvuje a mne si knír...
A když jsme u těch mužů... zkoušeli jste se někdy převlíkat s jednou rukou? Matky malých dětí to mají zmáklé, ale co my bezdětné cukrovkářky na pumpě, které v jedné ruce drží pumpu a druhou se marně snaží navlíct si spoďáry a zapnout podprdu. Myslel někdo na nás? Jasně, že si ji můžu sundat, ale uvědomoval si ten tým vývojářů (čti mužů), že má ranní rutina vybírání outfitů někdy trvá i více než 60 minut, což je mimo jiné maximální doba, po které může být pumpa vypnutá? Ten hukot, když ji nezapnete včas nepřeju poslouchat nikomu. Pamatujete na huláka paní Weasleyové? Tak ten by mu nemohl nosit ani kafe...
Někdy mě ta vibrující mrcha pořádně vytáčí, ale glykemku mám teď ukázkovou. A psychické zdraví za to stojí, ne?
Za BezCu crew si stěžovala Diabety
Komentáře
Okomentovat