Nepiju alkohol. To nemůžu říct.

Diabetikům se alkohol nezakazuje, nábrž jen nedoporučuje. Co to v praxi znamená a proč bychom se měli před odchodem na party pomodlit k láhvi piva Déčko? Pojďme si o tom říct víc. A protože nejsme diaroboti a nežijeme podle příruček, tak aspekt, že bychom neměli ponocovat a extra měnit svůj životní rytmus, vstávat každý den v 7 a začínát rano kardiem a ne kocovinou dneska vynechám. 

Nepíšu to, protože je #suchejnor (tak jo, možná trochu), ale protože mi připadá, že na chlastání při diabetu dal někdo obří ban a vždycky, když si něco objednávám na baru, mám pocit, že barman na mě kouká ve stylu "to bys neměla holčičko". Pravda, asi bych neměla, ale ty bys taky neměl snídat kafe a cigáro. 

Když mi diagnostikovali cukrovku, zrovna jsem nastoupila na výšku. A přísahám bohu, že jsem si myslela, že už se nikdy neopiju. Že je to zakázaný a že bych umřela, kdybych si nějaké li-ho-vi-ny (slyšíte v hlavě Limonádového Joe?) lokla. Všechny dvacetiny svých kamarádů jsem absolvovala střízlivá. Lidi si mysleli, že jsem bledá, protože jsem se zrovna vrátila z nemocnice, ale já jsem byla bledá závistí, protože jsem si nemohla dát pivko. 

Nebojte, nejsem alkoholik (nejsem, že ne?). Měla jsem jen chuť pařit. Bylo mi 20. 

Že si můžu dát drink jsem zjistila asi 4 měsíce po onemocnění a kde jinde než na edukačním zájezdu zvaném lázně. Byla jsem tam já, pak jedna starší paní (tehdy ji bylo 32), se kterou jsem si moc nesedla.  (První, na co se mě zeptala, bylo, jestli si vážím jídlo. Já jsem se jí vysmála a tím naše přátelství skončilo.) No a pak tam samozřejmě byla hromada důchodců (čti od 45 let výš). A ti mi ukázali, co je život.

Večer jsme posedávali v lázeňském baru na drinku a v noci jsme dělali nájezdy na místní pekárnu. Dala jsem si s nima za ty 3 týdny spoustu honzových buchet i nějaký ten alkohol. Odjížděla jsem o 3 kila těžší a živá. To první překvapilo místní doktory, to druhé překvapilo mě. 

(P.S.: Chcete tip na prosperující byznys? Postavte pekárnu vedle lázeňského komplexu pro diabetiky, kteří celý den hladoví na dietě a otevírejte ji před půlnoci, abyste zkusili pevnost jejich vůle. Budete tam mít řady až za roh.) 

S kámošema v lázních. Slíbili jsme si, že budem kámoši, dokud nás smrt nerozdělí.

Alkohol může být zábava i pro lidi s cukrovkou, jen to má trochu speciální pravidla. Dám vám pár tipů, jak se vyhnout potenciální katastrofě. 

Zvolte chytře, co pijete

Některá pitíčka jsou plná cukru, což může hladiny vaší glykémie dostat až do nebes. Z toho důvodu nám z našeho výběrů vypadává 99 % míchaných nápojů, které běžně v barech nabízí. Když budete mít štěstí, namíchají vám cuba libre s light colou nebo gin tonic s tonikem bez cukru. Jinak utrum. Ale protože je light trendy, otevírá se nám víc a víc možností. Onehda na pláži s light cuba libre neměl pan Egypťan vůbec žádný problém a já jsem si své all inclusive mohla užít plnými doušky. Doslova. 

Kouzelné slůvko suchý nebo brut

Má první diabetoložka vždycky říkala: "Bětko, když máte skvělou kompenzaci, můžete si dát vinný střik ze suchého vína. Nic jiného raději ne." Jenže já prvních pár let, když ještě nebyly senzory, skvělou kompenzaci nikdy neměla a taky jsem byla spíš na pivo. Teď si říkám, že to byl asi začarovaný kruh. Ale bylo mi 20 a bylo mi to jedno.

Ale proč to píšu. Co si pamatuju, označení "suché" měly vždycky jen vína, ale v dnešní pokrokové době ho mají už i piva. A nemyslím tím dia piva s déčkovou chutí, ale skutečná piva! V dobré pivnici vám mladík s knírkem rád poradí, který typ piva s označením brut nebo suchý si vybrat, abyste mohli vypít aspoň třetinku. To samé platí o rumech, vermutech i whiskey. Najděte na etiketě kouzelné slůvko brut a máte vyhráno. A jestli jste byli vždycky spíš na pálenky, tak si můžete zatleskat. Ty cukr nemaj vůbec a ještě vám ho sníží! 

Každá mince má ale 2 strany.

Alkohol snižuje hladinu cukru

Teď to bude trochu složitější, tak se soustřeďte ano? Alkohol snižuje hladinu cukru v krvi a proto mají diabetici pít s rozumem. To znamená, že když po pár pivech a jdete spát s glykémkou v dvojciferných číslech, může se stát, že ráno vstanete s hypem. Teď v době senzorů, už to takový průšvih není, protože vás pravděpodobně vzbudí s předstihem mobil, ale nikdy nezapomenu na mamku, která mi po každé diskotéce nechávala u postele láhev coca coly, kdyby náhodou. Bylo to krásné a rozumné gesto. A první pomoc. Naštěstí jsem ji nikdy nemusela využít. 

Při hypoglykémii vypadáte jako opilí

A další důvod proč pít s rozumem je ten, že při hypu vypadate jako opilí. Nemusíte mít ani hypo z alkoholu. Stačí mít prostě hypo. Na ulici. Nedejbože v pátek večer. A máte průser. Při hypoglykémii se vám prakticky vypíná mozek, motáte se, drmolíte a ještě z vás jede aceton. To není zrovna kombinace, kterou byste si zajistili pomoc kolemjdoucích, co? No a když jste do toho ještě doopravdy opilí, tak to už je hlavolam i pro lidi kolem vás. Proto je vždycky raději uvěďte do situace a řekněte jim o všem, co se může stát. Nikdo nechce skončit svůj večer v nemocnici. Nebo v márnici.


Není nic špatného na tom dát si občas alkohol, ale nevylívejte se jak vázy a mějte to vždycky pod kontrolou. Můžete se dobře bavit i s tím jedním pivem, víte? Ve dvaceti jsem mamce říkávala: "Radši žít než přežívat." (promiň, mami) Ve třiceti se už trochu krotím. Ale hlavně proto, že mi za to nestojí ty ranní kocoviny. 

Buďte na sebe opatrní, akoholu se nebojte, ale ani ho nemějte za nejlepšího kámoše. Jestli jedete, jako já, v #suchejunor, máte ideální čas si od něj odpočinout a zjistit, co to udělá s vaší glykemkou. 

Za BezCu crew Diabety

Komentáře