Žít s diabetikem není vůbec jednoduché. Jednou se vaši blízcí bojí o vás a někdy se bojí vás. Hypoglykémie způsobuje záchvaty hněvu. Zmiňovala jsem to tady asi 10x, ale pro jistotu tomu věnuji celý článek. Jen ať víte, že je to fakt na prd. Proud nadávek, řvaní a agrese schytaj často právě nejbližší. A prostě jen proto, že jsou poblíž.
No a pak se přidaj další symptomy, začnete se třást, potit nebo vám tak jako mě, začne pípat upozornění na mobilu, že váš senzor detekoval klesající glykémii. Ale to už je pozdě.
Začnete zmateně hledat sladkou sodovku se slovy: "Kde je doprd*** nějaké sladké pití?" Třesoucíma rukama a s notnou dávkou nadávek se snažíte vylovit z kabelky cukr nebo sladkosti nebo zařvete na někoho, koho máte zrovna doma, ať vám sakra něco dá nebo bude zle.
Zhruba o 2 minuty později si uvědomíte, že jste to zase podělali. Mozek se nastartoval, agrese ustoupila. Mamka je smutná, ale stalo se to už milionkrát, tak to přejde. Je rozhodně mnohem víc nad věcí než před 10 lety. Spíš je ráda, že jste to přežili a ustáli v rámci možností. Zvykla si.
U partnerů je to složitější. Musíte je na to připravit a musí se fakt dost obrnit. Jen fajn, když to berou s humorem nebo tzv. jedním uchem tam druhým ven. Ze startu je to složité. Je to kolečko nadávání, omlouvání se a vysvětlování, ale pak si to sedne, tedy když máte chápavého partnera.
My to máme s přítelem doma tak, že dost často pozná, že ze mě mluví nízký cukr, ignoruje co říkám a mlčky mi podá sodovku. Pak počká, než jsem zase při smyslech a pokračuje tam, kde jsme skončili.
Blbý je, když se vztekám skutečně.
P.S.: Super novinka na předcházení hypoglykémie a jejich projevů je senzor Dexcom. Mám ho teď týden a funguje tak, že v případě klesajícího nebo rośtoucího cukru v krvi vás upozorní na mobil (normálně vám to hlasitě zapípá) a vy tu situaci můžete vyřešit předtím než třeba někoho seřvete. Hodně si od toho slibuju. Takže až po někom budu řvát příště, bude to mít pravděpodobně důvod. Pamatujte na to.
Za BezCu crew Diabety
Komentáře
Okomentovat