Přišla jsem na jednu zajímavou věc. Lockdown prospívá mému zdraví. Váš denní graf cukru může vypadat buď jako horská dráha nebo jako klidná hladina vody. A hádejte co? Režim "same shit, different day" mé cukrovce očividně prospívá. Žádné ponocování, žádné párty a domací zen působí očividně blahodárně na mé glykémie. Ale prospívá i zdraví ducha?
Glykemická křivka A (během pandémie) a B (před pandémií)
Hned po tomhle zjištění, jsem došla k dalšímu zjištění. A to, že 3x radši budu řešit hypoglykemku s kámošema v hospodě než se chlubit skvělými hodnotami cukru mým čtyřem stěnám v izolaci. Tak nějak se mi začíná zhmotňovat čas, dny jsou jednotvárnější a já sedíc doma v pátek večer rok v kuse slyším, jak stárnu. Oslavila jsem třicítku a cukr mám jak ve dvaceti. Ale mám z toho radost? Možná. Nevím. Dál.
Jakou cenu má pro mě zdraví? Jak už jsem psala dříve, jsem člověk "vymáčkni z toho maximum, však to nějak dopadne". Neznamená to, že medovník zapíjím colou, ale znamená to, že se cukrovka přizpůsobí mě, ne já ji.
Je to docela osvobozující pocit. Uvědomit si (díky nemoci), že tu nebudu věčně a přijmout to. Uvědomit si, že některé věci nemám zapotřebí, že něco nemusím za každou cenu lámat přes koleno, že na něco prostě nestačím. Že mi vlastně spousta věcí může být absolutně jedno... Možná mě i díky tomuhle nadhledu mine krize středního věku.
Neminula mě však krize covidová.
Nemám řešení. Mám jen otázku: Jakou cenu má zdraví pro vás?
Za BezCu crew se zamyslela Diabety
Komentáře
Okomentovat