Že přispěvatelé serveru Novinky.cz dokážou být velmi krutí už víme. Nemusíte být černý, žlutý ani sluníčko, aby vás nenáviděli. Stačí zatěžovat společnost tím, že jste se (fakt jako nerad a neplánovaně) stal diabetikem. Citovat toho pána, který nám v komentářích vzkázal, že si máme jít bodnout zlatou, ať na nás nemusí doplácet na daních, už nemůžu, protože jsem to (jako všechny hlášky o iluminátech a chemtrails) vytěsnila. Ale tyhle řeči prostě zabolí. Víc než první (v)pich.
O přehnané korektnosti a lítostivých pohledech jsem už mluvila. Jenže je tu i druhá strana mince. Tak jako se "nigga" může v Americe nazvat pouze čistokrevný Afroameričan, který nemá porušenou krevní linii ani kapkou bílé krve po 10 generací, tak se genetickým odpadem (o tom, že si komentář toho pána nepamatuju, jsem lhala) může nazvat pouze ten, který nějakou tu nevyléčitelnou chorobu nebo postižení má a je s tím natolik srovnaný, že se tomu zasměje. Směje se tomu, když si to řekne v duchu, zasměje se tomu s kamarády, směje se tomu až se za břicho popadá a občas se směje tak moc, že začne hystericky brečet a obviňuje celý svět za tu nespravedlnost, co se mu stala. Pak z toho udělá vtipnou historku, zase se tomu zasměje a tak pořád dokola.
Nicméně nikdy neřeknete "nigga" své černošské mámě. Kriple, odpade a "nepřibrala si?" taky nemůžete říct každému. Můžete tím spustit lavinu a lavina, jak známo, se těžko brzdí, když už se dá jednou do pohybu. Protože jsou tu lidi, co se tomu nezasmějou. Co světu neodpustili. Co se s tím nesrovnali. Co tomu kreténovi neodepíšou: "Sám jsi odpad, smradlavý skunku!" Co si to přečtou a daj mu za pravdu.
A přes všechny ty kecy o tom, jak jsem nad věcí, (a i přesto, že jsem ho nazvala smradlavým skunkem) si musím přiznat, že se mi ta jeho slova vryla do paměti. Do té doby jsem si totiž nepřipustila a ani mě nenapadlo, že by cukrovku někdo mohl brát jako problém. Teď se občas zeptám sama sebe, jestli jsem fakt pro někoho poškozená. Jestli na mě (ač netrpí fóbií z jehel) někdo pohlíží skrz prsty.
A to není ta nejhorší část. Já totiž něco zjistila. Něco špatného.
Ještě jinak. Představte si něco špatného a pak něco mnohem horšího. A navíc něco mnohem horšího o sobě. A to z toho udělá to nejhorší zjištění na světě. A pak si představte sebe v situaci, kdy to zjistíte. Nepříjemné co? A to se mi nedávno stalo.
Člověk je tvor soudící. Nebyla jsem jiná (zdůrazňuji minulý čas). Před časem jsem byla nazvána Hitlerem. Byla jsem zastáncem (opět zdůrazňuji tu minulost) teorie o poškozené genetické linii. Jinak řečeno neuznávala jsem vztahy cukrovkářů. Brala jsem nás někde ve skrytu duše opravdu jako méněcenné. Když jsem to jednou řekla nahlas, hrozně jsem tím naštvala blízkého kamaráda... Pak jsem si vzpomněla na ten diskuzní komentář a došlo mi, jak je můj názor absurdní. Jak dělám něco, co sama odsuzuju. To bylo nastavení zrcadla, panečku! To vám řeknu.
Schovávajíc to za mé "být nad věcí" jsem si nasrala do vlastního hnízda a objevila své neuvěřitelné pokrytectví. A tak jako si ten chlápek z Novinek myslel, že ve 21. století funguje zákon džungle a právo silnějšího, tak i já jsem si donedávna myslela, že jsem s cukrovkou v pohodě. Překvápko! Nejsem.
Ale bojuju! Bojuju s tím a proto tady a teď oficiálně prohlašuju, že tak jako uznávám homosexuální, pansexuální, bio, raw, vegan i hippie vztahy, tak teď uznávám i ty sladké. Protože nakonec, víte jak to je, je nás sice málo, ale samí dobří. A spojuje nás hobby, kterému se 100% budeme věnovat až do smrti. A navíc paní doktorka říkala, že cukrovka 2. typu je "nakažlivější" než ta moje jednička.
Tak kluci cukrovkáři napište. Můžem píchat spolu.
P. S.: Věnováno všem, co to vzdali. I všem těm, kteří to vzdali tak moc, že už nejsou mezi náma. Chybíte.
O přehnané korektnosti a lítostivých pohledech jsem už mluvila. Jenže je tu i druhá strana mince. Tak jako se "nigga" může v Americe nazvat pouze čistokrevný Afroameričan, který nemá porušenou krevní linii ani kapkou bílé krve po 10 generací, tak se genetickým odpadem (o tom, že si komentář toho pána nepamatuju, jsem lhala) může nazvat pouze ten, který nějakou tu nevyléčitelnou chorobu nebo postižení má a je s tím natolik srovnaný, že se tomu zasměje. Směje se tomu, když si to řekne v duchu, zasměje se tomu s kamarády, směje se tomu až se za břicho popadá a občas se směje tak moc, že začne hystericky brečet a obviňuje celý svět za tu nespravedlnost, co se mu stala. Pak z toho udělá vtipnou historku, zase se tomu zasměje a tak pořád dokola.
Nicméně nikdy neřeknete "nigga" své černošské mámě. Kriple, odpade a "nepřibrala si?" taky nemůžete říct každému. Můžete tím spustit lavinu a lavina, jak známo, se těžko brzdí, když už se dá jednou do pohybu. Protože jsou tu lidi, co se tomu nezasmějou. Co světu neodpustili. Co se s tím nesrovnali. Co tomu kreténovi neodepíšou: "Sám jsi odpad, smradlavý skunku!" Co si to přečtou a daj mu za pravdu.
A přes všechny ty kecy o tom, jak jsem nad věcí, (a i přesto, že jsem ho nazvala smradlavým skunkem) si musím přiznat, že se mi ta jeho slova vryla do paměti. Do té doby jsem si totiž nepřipustila a ani mě nenapadlo, že by cukrovku někdo mohl brát jako problém. Teď se občas zeptám sama sebe, jestli jsem fakt pro někoho poškozená. Jestli na mě (ač netrpí fóbií z jehel) někdo pohlíží skrz prsty.
A to není ta nejhorší část. Já totiž něco zjistila. Něco špatného.
Ještě jinak. Představte si něco špatného a pak něco mnohem horšího. A navíc něco mnohem horšího o sobě. A to z toho udělá to nejhorší zjištění na světě. A pak si představte sebe v situaci, kdy to zjistíte. Nepříjemné co? A to se mi nedávno stalo.
Člověk je tvor soudící. Nebyla jsem jiná (zdůrazňuji minulý čas). Před časem jsem byla nazvána Hitlerem. Byla jsem zastáncem (opět zdůrazňuji tu minulost) teorie o poškozené genetické linii. Jinak řečeno neuznávala jsem vztahy cukrovkářů. Brala jsem nás někde ve skrytu duše opravdu jako méněcenné. Když jsem to jednou řekla nahlas, hrozně jsem tím naštvala blízkého kamaráda... Pak jsem si vzpomněla na ten diskuzní komentář a došlo mi, jak je můj názor absurdní. Jak dělám něco, co sama odsuzuju. To bylo nastavení zrcadla, panečku! To vám řeknu.
Schovávajíc to za mé "být nad věcí" jsem si nasrala do vlastního hnízda a objevila své neuvěřitelné pokrytectví. A tak jako si ten chlápek z Novinek myslel, že ve 21. století funguje zákon džungle a právo silnějšího, tak i já jsem si donedávna myslela, že jsem s cukrovkou v pohodě. Překvápko! Nejsem.
Ale bojuju! Bojuju s tím a proto tady a teď oficiálně prohlašuju, že tak jako uznávám homosexuální, pansexuální, bio, raw, vegan i hippie vztahy, tak teď uznávám i ty sladké. Protože nakonec, víte jak to je, je nás sice málo, ale samí dobří. A spojuje nás hobby, kterému se 100% budeme věnovat až do smrti. A navíc paní doktorka říkala, že cukrovka 2. typu je "nakažlivější" než ta moje jednička.
Tak kluci cukrovkáři napište. Můžem píchat spolu.
Za Bezcu Crew Bety
P. S.: Věnováno všem, co to vzdali. I všem těm, kteří to vzdali tak moc, že už nejsou mezi náma. Chybíte.
Komentáře
Okomentovat