Člověk by řekl, že když to sebe vrazí 4 injekce denně, tak už s ním včelí bodnutí, odběr krve nebo říznutí do prstu ani nehne. Ve skutečnosti patří odběr krve pořád mezi top 10 situací, ve kterých ráda omdlévám, na krájení nožem bych si vždycky raději najala umpalumpy a medem nesladím, takže kdyby vyhynutí včel nesouviselo s koncem světa, klidně bych se bez nich obešla.
"Nestresujte se a píchejte" by mohlo být na dveřích každé diabetologické ambulance. Pokud jste diabetik na injekcích pícháte po každém jídle, dopichujete při hyperglykemii (zvýšené hladině cukru v krvi) a navíc ještě několikrát denně měříte z kapky krve z prstu hladinu cukru v krvi. A to mi věřte, to je hodně píchání.
Když se vrátíte z nemocnice, vypadáte jako otloukánek. Všude samá modřina z injekcí (trvá několik měsíců než se přestanou modřiny dělat, ale i tak to občas trefíte špatně a máte modráka), bolí vás vaše neexistující břišáky, protože oblast břicha je společně s pažemi, stehny a zadkem jedno z míst, kam si to sázíte, a ten, kdo zažil ty brutální injekce na ředění krve ví, jak to břicho snáší a že sto sklapovaček je nic proti deseti dobře mířeným injekcím.
A pak ještě ty rozmasakrované prstíky... Můj prsteníček udělil v roce 2011 cenu za nejlepší nemocniční oxymóron větě pronesené sestřičkou vrážející mi do prstu 5 dní po sobě v 5 ráno jehlu. Ta věta zněla "Spěte, jen vám změřím cukr..."
Domů pak už sice vyfasujete takové cukrmetrové vystřelovátko, kterým to nebolí, ale stejně je měření cukru jedna z mých nejméně oblíbených činností. Každým dnem očekávám nějakou měřící appku na mobil bez nutností krevního vzorku!
Období rozbolavěných prstíků už nějak překonáte, období modřin taky a pak přijde období inzulínových koláčů (tyvolekdotynázvyvymýšlí). *Každé období má i svoje vtípky. Období modřin a mé veleúspěšné: "Ne, nechodím s blonďákem a nespletl si tu jinou díru s pupíkem." aneb jsi na koupáku, máš bikiny a modřiny na břiše jsou najednou děsně funny. Ale zpět ke koláčům (Mimochodem taky se vám teď vybavily zpocené koláče v podpaží? Pokud ne, tak teď už jo.) To jsou místa na těle, která vzniknou, když si to na určitá místa sázíte častěji než na jiná. Vytvoří se takové podkožní tvrdší místa, inzulín se v těch místech pak hůře vstřebává a vy tím pádem musíte dodržovat pravidla (juchů, další pravidla), abyste vzniku těch útvarů zabránili. Místa střídat, jet od shora dolů, zdola nahoru, zleva doprava a tak dále a tak dále. Vtipná věc v období inzulínových koláčů je, že vám nikdo neřekne, že existují. Nahmatáte si 10 bulek na břiše, říkáte si "Ok, rakovina, proč ne...", sepisujete závěť, vesele si do těch bulek pícháte, zhorší se vám cukr, protože se inzulín špatně vstřebává a vygooglit si slovo inzulínové koláče vás opravdu nenapadne. Za pár týdnů vám pak diabetoložka na kontrole řekne, že bílé lilie jsou sice krásné květiny, ale ten pohřeb můžete odložit. Vy si oddychnete a začnete si to píchat do zadku, i když jste si slíbili, že váš zadek zůstane navždy panna.
Že píchání není vždycky sranda už víte, teď si ještě říct, proč píchám k jídlu. Vy něco sníte, vaše slinivka uvolní inzulín, díky kterému zpracujete v jídle obsažené sacharidy, které inzulín vpustí do buněk a přemění na energii. Představte si buňky jako dveře, inzulín jako klíček a sacharidy jako zámky těch dveří.
Naopak když já něco sním, nastane dramatická pauza a... nestane se nic. Moje slivnivka se rozhodla to s inzulínem ukončit (byl to bolestivý rozchod, o kterém se více dočtete v článku "To poznáš") a já si ho teď musím dopichovat.
Takže ne, v těch injekcích nemám cukr, to bych si zvolila raději dávkování ve snickerskách nebo horké čokoládě, ale mám v nich inzulín, díky kterému si hladinu cukru v krvi snižuji, ne zvyšuji. Aha?!
Za BEZCU CREW Bety
"Nestresujte se a píchejte" by mohlo být na dveřích každé diabetologické ambulance. Pokud jste diabetik na injekcích pícháte po každém jídle, dopichujete při hyperglykemii (zvýšené hladině cukru v krvi) a navíc ještě několikrát denně měříte z kapky krve z prstu hladinu cukru v krvi. A to mi věřte, to je hodně píchání.
Když se vrátíte z nemocnice, vypadáte jako otloukánek. Všude samá modřina z injekcí (trvá několik měsíců než se přestanou modřiny dělat, ale i tak to občas trefíte špatně a máte modráka), bolí vás vaše neexistující břišáky, protože oblast břicha je společně s pažemi, stehny a zadkem jedno z míst, kam si to sázíte, a ten, kdo zažil ty brutální injekce na ředění krve ví, jak to břicho snáší a že sto sklapovaček je nic proti deseti dobře mířeným injekcím.
A pak ještě ty rozmasakrované prstíky... Můj prsteníček udělil v roce 2011 cenu za nejlepší nemocniční oxymóron větě pronesené sestřičkou vrážející mi do prstu 5 dní po sobě v 5 ráno jehlu. Ta věta zněla "Spěte, jen vám změřím cukr..."
Domů pak už sice vyfasujete takové cukrmetrové vystřelovátko, kterým to nebolí, ale stejně je měření cukru jedna z mých nejméně oblíbených činností. Každým dnem očekávám nějakou měřící appku na mobil bez nutností krevního vzorku!
Období rozbolavěných prstíků už nějak překonáte, období modřin taky a pak přijde období inzulínových koláčů (tyvolekdotynázvyvymýšlí). *Každé období má i svoje vtípky. Období modřin a mé veleúspěšné: "Ne, nechodím s blonďákem a nespletl si tu jinou díru s pupíkem." aneb jsi na koupáku, máš bikiny a modřiny na břiše jsou najednou děsně funny. Ale zpět ke koláčům (Mimochodem taky se vám teď vybavily zpocené koláče v podpaží? Pokud ne, tak teď už jo.) To jsou místa na těle, která vzniknou, když si to na určitá místa sázíte častěji než na jiná. Vytvoří se takové podkožní tvrdší místa, inzulín se v těch místech pak hůře vstřebává a vy tím pádem musíte dodržovat pravidla (juchů, další pravidla), abyste vzniku těch útvarů zabránili. Místa střídat, jet od shora dolů, zdola nahoru, zleva doprava a tak dále a tak dále. Vtipná věc v období inzulínových koláčů je, že vám nikdo neřekne, že existují. Nahmatáte si 10 bulek na břiše, říkáte si "Ok, rakovina, proč ne...", sepisujete závěť, vesele si do těch bulek pícháte, zhorší se vám cukr, protože se inzulín špatně vstřebává a vygooglit si slovo inzulínové koláče vás opravdu nenapadne. Za pár týdnů vám pak diabetoložka na kontrole řekne, že bílé lilie jsou sice krásné květiny, ale ten pohřeb můžete odložit. Vy si oddychnete a začnete si to píchat do zadku, i když jste si slíbili, že váš zadek zůstane navždy panna.
Naopak když já něco sním, nastane dramatická pauza a... nestane se nic. Moje slivnivka se rozhodla to s inzulínem ukončit (byl to bolestivý rozchod, o kterém se více dočtete v článku "To poznáš") a já si ho teď musím dopichovat.
Takže ne, v těch injekcích nemám cukr, to bych si zvolila raději dávkování ve snickerskách nebo horké čokoládě, ale mám v nich inzulín, díky kterému si hladinu cukru v krvi snižuji, ne zvyšuji. Aha?!
Za BEZCU CREW Bety
Komentáře
Okomentovat