To poznáš

Zásadní otázkou, pokaždé když na to přijde řeč, je "Jak si to poznala?". Zásadní odpovědí, pokaždé když na to přijde řeč, je "To poznáš". Popsala bych to nějak takhle: Představte si, že jdete třetí den po Sahaře. Teda moc nejdete, protože nohy máte zalité betonem a z 24 hodin 20 prospíte. Takže ujdete zhruba 5 metrů za den. Nemáte vodu, ale zato batoh máte narvaný zákuskama, kterýma se nezadržitelně cpete. 

Tak nějak vypadal můj poslední měsíc předtím, než jsem skončila v nemocnici. 

Jestli chcete více našich rozprav, tak si na Insta najděte malého ocasa

Rok 2010. Nástup na VŠ. Mladá dáma v rozpuku. A pak najednou spíte na přednášce z archeologie. Nepřijde vám to divné, protože archeologie žejo. Pak ale už na tu přednášku ani nevstanete. A pak se vybodnete na celou výšku, protože tělo si řeklo, že mu to za to nestojí a chce raději spát. Ne, ani v tuhle chvíli jsem si ještě nepřipouštěla, že je něco jinak. 

Jak jsem psala v minulém příspěvku, DM1 se začne projevovat ve chvíli, kdy je zničeno zhruba 90% buněk produkujících inzulín. Což u DM1 je otázka pár měsíců. 

Teď jsme někde v dubnu 2011 a já brouzdám po netu a dávám si dohromady 1+1. Víc spím než bdím. Když nespím, tak žeru. Tím, že vaše tělo přestává mít schopnost zpracovávat cukr, co přijmete, tak ho neustále chce. Takže dortíky, mlíko (Jo, mléko má hodně cukru. Aha?), džusy, pečivo (Ano. Taky.). 

Máte nepředstavitelně velkou žízeň. Doslova sníte o vodě, o vodě s ledem, o hodně studené vodě. Chcete v tu chvíli žít na Jupiteru. (Vodík tvoří 90% téhle planety. Hehe.) Jste tak vyprahlí, že když se po dvacetihodinovém šlofíčku probudíte, máte jazyk přilepený k patru, protože tělo už nemá zásoby ani na to, aby jste měli sliny. Jestli chcete nějaká čísla, tak si myslím, že jsem dala někdy i 10 litrů tekutin denně. A ano. Čůrala jsem zhruba každých 15 minut. Takže i když spíte 20 hodin, tak se vlastně nikdy nevyspíte. 

A k těm nohám. Myslím, že přirovnání s betonem docela sedí. Do schodů jsem se dopravovala tak, že jsem doslova ručkovala po zábradlí. Pak jsem dostala křeče do rukou a už jsem prostě jen ležela. 

Jo a taky se vám zhorší zrak. Jste nějaký ten pátek jako rybička v akvárku. 

Teď ta dobrá část. Žerete, ale neskutečně rychle hubnete, i když je to provázené stavy, kdy vám je pořád šoufl (tzv. ketoacidóza). Ale hubnete. A o to tady na tom světě jde, ne? Dala jsem dolů 10 kg během 14 dnů. 

Tahle hororová koncovka gradovala asi měsíc. Když už jsem měla všechny příznaky, které jsou na webu dohledatelné, vydala jsem se k lékaři. Poučila jsem ho o tom, že je to asi cukrovka, protože internet. A on mi řekl "Ale prosimvas", dal mi horčík na ty křeče a poslal mě domů. To bylo 2 dny předtím, než jsem skončila v nemocnici. 

                                                                                                                           Za BEZCU CREW Bety

Doslov:

To poznáš. A nemusíš se ani moc namáhat s rozpoznáním symptomů. Prostě si tě najdou.