Vždycky může být i hůř. Soucitné pohledy nejsou nutné, nejsou dokonce ani potřeba. Dnešní článek bude kratší, ale jen co do počtu znaků. Je obsáhlý svou myšlenkou.
Když mě někdo polituje, vždycky tlumočím příběh mého kolegy Františka. (U nás ve firmě do pracovních inzerátů asi přidávají mezi požadované dovednosti "cukrovka".) Neměli pro něj po tom, co skončil s DM1 v nemocnici, místo na klasickém oddělení, tak ho šoupli na dětskou onkologii. Ve chvíli, kdy on rozdýchával hyperglykemii, umíralo vedle něj čtyřleté dítě na rakovinu. "Vždyť já mám jen rýmu...", řekl si. A podle toho teď žije. A žiju podle toho taky já.
Nebudeme tu možná do stovky.
Ve Walking dead bychom umřeli už v 1. sérii.
Když řekneme, že hlady umíráme, tak to můžeme myslet doslova.
Ale jinak žijeme úplně stejné životy jako vy. Jen nás možná trochu víc těší. Každá nemoc donutí člověka vybrat si mezi žitím a přežíváním. Můžeme sedět doma v koutě a naříkat "Proč zrovna já?" (Ne, že bych si tím po návratu z nemocnice neprošla...) nebo se oklepat, vzít to jako lekci, vytáhnout z toho to pozitivní a žít dál a líp. Já si jednoznačně vybrala život.
P.S.: A tenhle znáte? U hořícího domu povídá jeden druhému: "Cítím tady karamel!" A druhý na to: "Vím, můj děda měl cukrovku..."
Když mě někdo polituje, vždycky tlumočím příběh mého kolegy Františka. (U nás ve firmě do pracovních inzerátů asi přidávají mezi požadované dovednosti "cukrovka".) Neměli pro něj po tom, co skončil s DM1 v nemocnici, místo na klasickém oddělení, tak ho šoupli na dětskou onkologii. Ve chvíli, kdy on rozdýchával hyperglykemii, umíralo vedle něj čtyřleté dítě na rakovinu. "Vždyť já mám jen rýmu...", řekl si. A podle toho teď žije. A žiju podle toho taky já.
Ve Walking dead bychom umřeli už v 1. sérii.
Když řekneme, že hlady umíráme, tak to můžeme myslet doslova.
Ale jinak žijeme úplně stejné životy jako vy. Jen nás možná trochu víc těší. Každá nemoc donutí člověka vybrat si mezi žitím a přežíváním. Můžeme sedět doma v koutě a naříkat "Proč zrovna já?" (Ne, že bych si tím po návratu z nemocnice neprošla...) nebo se oklepat, vzít to jako lekci, vytáhnout z toho to pozitivní a žít dál a líp. Já si jednoznačně vybrala život.
Za BEZCU CREW Bety
P.S.: A tenhle znáte? U hořícího domu povídá jeden druhému: "Cítím tady karamel!" A druhý na to: "Vím, můj děda měl cukrovku..."
Komentáře
Okomentovat