Když mě peskuje diabetoložka, jak se o sebe nestarám, vždycky ji řeknu: "Stejně všichni jednou umřeme, paní doktorko." Nejsem sice reklama na sebekontrolu, ale nějaký pud sebezáchovy se v mých pokroucených genech zachoval. Proto bych se v mém dnešním malém FAQ okénku chtěla zaměřit na nejzásadnější otázky cukrovky a přežití. Cukrovka je totiž nemoc plná paradoxů a my dneska společně zboříme pár mýtických cukrových homolí.
Mít nemoc, kterou nemá každý druhý nebo mít vůbec nějakou nevyléčitelnou nemoc, znamená pro nemocného spoustu každodenních a neustále se opakujících otázek. Tady jsou ty nejzásadnější a nejfrekventovanější sladké dotazy:
1. "Takže ty jsi byla na sladké, jo?" Když jsem ležela první den na interně a zmínila jsem se o tom, že máme doma cukrárnu, tak si za A) mysleli, že si dělám srandu a tyhle náhody se nedějí, za B) že jsem teda dost velký smolař, za C) že jsem v minulém životě byla minimálně pobočník Satana a vesmír se mi takhle mstí.
Nicméně cukrovka typu 1 opravdu nevznikne tím, že byste rádi sladké. Máte v sobě prostě špatný gen a pak se stane něco, co to sepne. Faktorů je většinou víc. V dotazníku, který vám dají v nemocnici vyplnit, najdete například: úmrtí blízkého, hádky v rodině, tlak ve škole a obecně různé stresové stavy, díky kterým si vaše tělo řeklo, že bude lepší, když se samo zabije, než tohle... Malé děti často onemocní třeba v období, kdy se učí mluvit.
Obecně ale nikdo neví, proč člověk onemocní. Může to být Černobyl, můžou to být chemtrails, můžou to být ilumináti.
2. "A kdo měl u vás v rodině ještě cukrovku?" Nikdo. Teda děda jo, ale rozhodně to se mnou nesouviselo. Obecně přijímaná pravda, že cukrovka je dědičná, je dalším mýtem této nemoci. Není to úplně probádaná oblast, ale co já vím, tak DM1 prostě dostanete a u DM2 můžeme mluvit tak maximálně o zděděných predispozicích. Což znamená, že když táta je tlustý, máma je tlustá, nejraději jí rohlíky s vlašákem a na sport koukají jen v televizi, je větší pravděpodobnost, že se na diabetologii potkají za nějakou dobu i se svými dětmi.
Jedinou výjimkou jsou děti cukrovkářů s DM1, které mají o 50% větší šanci, že se s touhle nemocí budou potýkat taky. Takže vaše děti s cukrovkou typu 1 na diabetický tábor neposílejte... se zamilujou a pak je to dost vabank.
3. "No a co mám teda dělat, když budeš mít ten záchvat z cukru?" Jak píšu výše, cukrovka je plná paradoxů. Celý život bojujete s vysokým cukrem, ale co vás může do pár minut zabít, je cukr nízký. Dlouhodobě nekompenzovaná hladina cukru vás zabíjí pomalu - v rámci let, ale vynechat třeba jedno jídlo pro vás může znamenat konec hned. Je to obsáhlé téma, které si nechám na jindy, ale abych zodpověděla otázku: Pokud před vámi nevypiju 2 litry Coca Coly, tak mi nic jako hyperglykemický záchvat (špatný stav způsobený vysokým obsahem cukru v krvi) nehrozí. Častější je tzv. hypoglykemický záchvat (špatný stav způsobený nízkým obsahem cukru v krvi), který zažívám i několikrát měsíčně. Pokud se rozklepu, obleju studeným potem, začnu být agresivní a vypadat jako po deseti panácích, tak do mě rychle dostaňte něco sladkého. Kupodivu právě třeba tu Colu.
Je to zábavná nemoc. Pokud je teda slovo "zábavné" synonymum pro "doprdeleco?"
* Ve všech článcích mluvím čistě za sebe. Každý cukrovku prožívá jinak a jinak snáší cukrovkářské neduhy. Já jsem jednooká na ostrově slepých. Ač nemocná, tak to zatím snáším dobře, nemám výkyvy a ještě mi nevzali řidičák. Je to dobrý.
Mít nemoc, kterou nemá každý druhý nebo mít vůbec nějakou nevyléčitelnou nemoc, znamená pro nemocného spoustu každodenních a neustále se opakujících otázek. Tady jsou ty nejzásadnější a nejfrekventovanější sladké dotazy:
1. "Takže ty jsi byla na sladké, jo?" Když jsem ležela první den na interně a zmínila jsem se o tom, že máme doma cukrárnu, tak si za A) mysleli, že si dělám srandu a tyhle náhody se nedějí, za B) že jsem teda dost velký smolař, za C) že jsem v minulém životě byla minimálně pobočník Satana a vesmír se mi takhle mstí.
Nicméně cukrovka typu 1 opravdu nevznikne tím, že byste rádi sladké. Máte v sobě prostě špatný gen a pak se stane něco, co to sepne. Faktorů je většinou víc. V dotazníku, který vám dají v nemocnici vyplnit, najdete například: úmrtí blízkého, hádky v rodině, tlak ve škole a obecně různé stresové stavy, díky kterým si vaše tělo řeklo, že bude lepší, když se samo zabije, než tohle... Malé děti často onemocní třeba v období, kdy se učí mluvit.
Obecně ale nikdo neví, proč člověk onemocní. Může to být Černobyl, můžou to být chemtrails, můžou to být ilumináti.
2. "A kdo měl u vás v rodině ještě cukrovku?" Nikdo. Teda děda jo, ale rozhodně to se mnou nesouviselo. Obecně přijímaná pravda, že cukrovka je dědičná, je dalším mýtem této nemoci. Není to úplně probádaná oblast, ale co já vím, tak DM1 prostě dostanete a u DM2 můžeme mluvit tak maximálně o zděděných predispozicích. Což znamená, že když táta je tlustý, máma je tlustá, nejraději jí rohlíky s vlašákem a na sport koukají jen v televizi, je větší pravděpodobnost, že se na diabetologii potkají za nějakou dobu i se svými dětmi.
Jedinou výjimkou jsou děti cukrovkářů s DM1, které mají o 50% větší šanci, že se s touhle nemocí budou potýkat taky. Takže vaše děti s cukrovkou typu 1 na diabetický tábor neposílejte... se zamilujou a pak je to dost vabank.
3. "No a co mám teda dělat, když budeš mít ten záchvat z cukru?" Jak píšu výše, cukrovka je plná paradoxů. Celý život bojujete s vysokým cukrem, ale co vás může do pár minut zabít, je cukr nízký. Dlouhodobě nekompenzovaná hladina cukru vás zabíjí pomalu - v rámci let, ale vynechat třeba jedno jídlo pro vás může znamenat konec hned. Je to obsáhlé téma, které si nechám na jindy, ale abych zodpověděla otázku: Pokud před vámi nevypiju 2 litry Coca Coly, tak mi nic jako hyperglykemický záchvat (špatný stav způsobený vysokým obsahem cukru v krvi) nehrozí. Častější je tzv. hypoglykemický záchvat (špatný stav způsobený nízkým obsahem cukru v krvi), který zažívám i několikrát měsíčně. Pokud se rozklepu, obleju studeným potem, začnu být agresivní a vypadat jako po deseti panácích, tak do mě rychle dostaňte něco sladkého. Kupodivu právě třeba tu Colu.
Je to zábavná nemoc. Pokud je teda slovo "zábavné" synonymum pro "doprdeleco?"
Za BEZCU CREW Bety
* Ve všech článcích mluvím čistě za sebe. Každý cukrovku prožívá jinak a jinak snáší cukrovkářské neduhy. Já jsem jednooká na ostrově slepých. Ač nemocná, tak to zatím snáším dobře, nemám výkyvy a ještě mi nevzali řidičák. Je to dobrý.
To je tedy zase komentář jak blázen. Nerozumím tomu, pokud někdo bere cukrovku nebo diabetickou nohu na lehkou váhu... Pár lidí by se nad sebou mělo zamyslet a popřemýšlet, než něco napíší :) Tím ale nemyslím vás.
OdpovědětVymazat